V Ústeckém kraji se můžeme vypravit na některá zajímavá místa a přečíst si o nich pověsti, které si lidé kdysi předávali z generace na generaci. Navzájem si je při různých příležitostech vyprávěli pro poučení i pro zábavu.

Střekov

Hrad Střekov se vypíná nad řekou Labe. Byl vybudován jako pevnost chránící hlavní a důležitou vodní cestu spojující Čechy s Německem, měl bránit možným vpádům nepřátelských cizáků. Stal se tedy stráží na naší největší řece. Za panování Václava IV. přebýval na hradě loupeživý rytíř Kuba. Byl to muž drsný a bezcitný, jehož nejmilejším zaměstnáním byl lov, šarvátky a loupežnictví. Jeho zlá pověst se roznesla brzy po celém kraji, takže se mu každý vyhýbal. Jednou Kuba přijel na slavný turnaj do Bíliny. Ostatní rytíři však prohlásili, že se nezúčastní turnaje, nebude-li Kuba z hradu vyhoštěn. Kuba se ovšem dral dále kupředu a nechtěl dobrovolně ustoupit. Rytíři ho násilím vyhnali a jeho koně si ponechali jako cenu pro vítěze. Kuba se v hanbě a pěšky vrátil na svůj hrad a jeho zlostné rty šeptaly cestou pohrůžky: „Pomstím se, krvavě se pomstím!“

První pykal Václav z Vrabince. Kuba se skryl se svou čeledí v lese, zaskočili ho a v poutech dopravili do hradu, kde ho uvrhli do tmavého vězení, vytesaného hluboko ve skále. Poté se vydali dobýt jeho hrad. Ztekli hradby a počali pobíjet jeho obránce. Rozlícenému Kubovi se postavil do cesty starý pán – Václavův otec Beneš. Surový Kuba ho uchopil za vlasy a chystal se mu useknout hlavu. Náhle byl sevřen pažemi dívky, která zoufale plačíc přiběhla starci na pomoc. Kuba ji odstrčil, napřáhl znovu zkrvavený meč, avšak – jak se ohlédl – byl náhle oslněn dívčinou krásou natolik, že zkrotl a rozechvělým hlasem se jí otázal: „Kdo jsi a jak se jmenuješ?“

„Jsem Matylda z Vrabince,“ odpověděla dívka a začala ho prosit o milost pro svého starého otce. Kuba zastrčil meč, zakázal své čeledi plenit a odebral se s dívkou a jejím otcem do hodovní síně v paláci. Beneš zavolal sloužící a poručil jim, aby Kubu pohostili a dali mu k pití hojnost silného vína. Kubovi se po několika pohárech rozvázal jazyk a prozradil, že zajal Václava a vězní ho na svém hradě. „Jsem ochoten ho propustit, stane-li se Matylda mou ženou.“ Dívka zbledla a zachvěla se jako osikový list. Měla již svého vyvoleného rytíře Otu, který byl tou dobou v Římě. Velmi ho milovala, ale aby zachránila svého bratra, souhlasila. Hradní kněz hned vykonal v kapli oddavky a příštího rána si Kuba odvážel svou ženu domů. Jak se zaradoval Václav, když spatřil před sebou sestru, která ho zprostila pout a vyvedla ze žaláře. Počal však naříkat, když zjistil, jakou oběť musela přinést. Kuba nějaký čas přemáhal svou vášeň, brzy však začal vyjíždět na divoké hony a přepadat kupce. Matylda stále vzpomínala na svého milého Otu.

Jednou se před ní zjevil skřítek, položil prst na ústa a sdělil jí: „Rytíře Otu, když se vracel z Říma, zajal tvůj manžel a uvrhl ho do toho samého vězení, jako kdysi tvého bratra. Nemeškej a vysvoboď ho, sice tam zemře hlady.“ Matylda pospíšila ke kobce a rozkázala stráži, aby rytíře propustili. Vtom se v dálce ozvalo troubení ohlašující, že se vrací její manžel z lovu. Ota stihl taktak uprchnout. Když Kuba slyšel, co se stalo s vězněm, zahořel šíleným hněvem, svou ženu vyvlekl na hradby a svrhl ji ze skály do hlubiny. Rytíř Ota a Václav z Vrabince, jakmile se dozvěděli o Kubově zlém činu, se proti němu spojili a neustali, dokud ho po lítém boji nezajali a na jeho vlastním hradě nesťali. Hrad u velké české řeky byl poté vypleněn a pobořen. Přestavěn byl a rozšířen až v druhé polovině 16. století. Za třicetileté války jej zpustošili Švédové, pak zůstal opuštěn a chátral. Nově byl objeven a zpopularizován v 19. století. Jeho půvabům se obdivoval mimo jiných i básník K. H. Mácha. Do dnešních dnů se dochoval hradní areál s opevněním, 17 metrů vysoká hradní hláska, část gotického paláce s kaplí a rytířskou síní.