O nejstarším osídlení území dnešní Prahy se dozvídáme z archeologických vykopávek. Ty dokládají soustavné osídlení již přes pět tisíc let. Při archeologických vykopávkách byly odkryty například hroby keltských válečníků. O novější historii se můžeme dočíst v kronikách, seznámit se můžeme s některými středověkými listinami.

Z nejstarší historie Prahy

Kolem roku 500 před naším letopočtem se na dnešním území Prahy usadili Keltové. Soudíme, že si zde vybudovali opevněné hradiště. Na začátku letopočtu sem pronikly germánské kmeny a Kelty vytlačily. První Slované se tu objevili na začátku 6. století. V té době vznikala na okolních návrších opevněná hradiště. Kolem roku 800 získali mezi slovanskými kmeny nadvládu Čechové v čele s vládnoucím rodem Přemyslovců. Přemyslovská knížata nechala vybudovat nové sídlo – Pražský hrad. Později vystavěli Vyšehrad. Pod hrady, na břehu Vltavy, se usazovali řemeslníci a obchodníci. Stavěli si své příbytky. Protože tudy vedly evropské obchodní cesty, usidlovali se zde také obchodníci ze vzdálených zemí. Podhradí a tržní osady se postupně proměňovaly v město obehnané hradbami. Vznikly Hradčany, Staré Město a Malá Strana.

Z novější historie Prahy

Praha se stále rozrůstala a později se rozšířila také vně hradeb. Velký rozkvět prožila za vlády Karla IV. Ten nechal vystavět Nové Město a Karlův most, v té době jedinou spojnici obou břehů Vltavy. Založil Karlovu univerzitu. V té době patřila Praha k největším městům v Evropě. Za vlády Habsburků, s výjimkou císaře Rudolfa II., význam Prahy upadal. Po bitvě na Bílé hoře se Praha stala provinčním městem bez možnosti zasahovat do vlády habsburských panovníků. Velký rozvoj zaznamenala až v 19. století, kdy se stala nejprůmyslovějším městem Rakouska – Uherska. Po 1. světové válce vzniklo samostatné Československo a Praha se stala jeho hlavním městem. Od roku 1993, kdy došlo k rozdělení Československa na dva samostatné státy, je hlavním městem České republiky. Život v Praze řídí městské zastupitelstvo, v jehož čele stojí primátor.