V jižních Čechách vyhledáme pozůstatky prvního železničního spojení – koněspřežky. Nemůžeme vynechat Zlatou stezku, která vedla přes Šumavu. Vypravíme se za některými významnými rodáky z jižních Čech. Navštívíme dudácký festival a vesnici Holašovice.

Dudácký festival

Neodmyslitelnou součástí města Strakonice bývali dudáci. Pověst o Švandovi dudákovi a mnohaletá dudácká tradice je udržována stále novými mladými muzikanty a vytváří atmosféru, ve které se daří pravidelným setkáním dudáků, dudáckých muzik a tanečníků z mnoha států světa. Každoročně se proto do Strakonic sjíždějí dudáci, dudácké muziky a tanečníci z mnoha států. Tato setkání jsou pořádána od roku 1967. Strakonicím se proto mezi muzikanty říká Dudákov. Dudy jsou prastarý lidový hudební nástroj. Původně byly jednoduchým dechovým nástrojem. Funkce je založena na vhánění vzduchu pomocí měchu umístěného v podpaždí hudebníka přes plátek do píšťaly s otvory. Rozechvíváním plátku vzniká zvuk. Zvuk dud je mečivý a dudy hrají pouze na osm tónů, což dodává jejich hře jednotvárnosti. Mají však stále mnoho ctitelů. Nejvíce proslavili dudy čeští dudáci ze Strakonicka a Chodska.

Holašovice

Malebná vesnice Holašovice se nachází asi 15 kilometrů západně od Českých Budějovic. Její rozlehlá náves vypadá jako z pohádky. Dochoval se tu jeden z nejdokonalejších celků lidové architektury. Unikátní podoba místních selských usedlostí je ukázkou selského baroka z poloviny 19. století. Pro svou jedinečnost byla ves zařazena do seznamu památek UNESCO. Vesnici tvoří 23 památkově chráněných výstavných usedlostí s celkovým součtem 120 budov, které vytvářejí ucelený památkový soubor, včetně chlévů, stodol, maštalí, výměnků, sýpek, bran a různých ohrazení. Usedlosti jsou rozloženy po obvodu rozlehlé obdélníkové návsi.

Husinec

Husinec leží na řece Blanici nedaleko Prachatic. Zprvu náležel hradu Hus, ve 14. století byl rozdělen mezi dvě panství a od 16. století patřil k panství Vimperskému. Husinec je rodným místem Jana Husa. Jeho rodný dům je upraven na památník. Najdeme tu expozice zaměřené na život a dílo slavného kazatele a reformátora církve. Seznámit se můžeme i s Husovou světničkou. Domek a Husův pomník před ním jsou národními kulturními památkami.

Koněspřežka

Mezi Českými Budějovicemi a rakouským Lincem byla v 19. století vybudována nejstarší železnice v Evropě. Sloužila především k přepravě soli z hornorakouské Solné komory do Čech. Koněspřežní železnice byla vyústěním dlouholeté snahy habsburské říše o propojení povodí řek Vltavy a Dunaje. Celá trasa měřila 129 kilometrů a tažnou sílu obstarávala zvířata – koně. Vozy vyjížděly z budějovického Pražského předměstí. Na trati bylo deset stanic, z nichž šest bylo přepřahacích. V těch se vyměňovaly koňské potahy. Náklady se solí nebo dřevem se zde převážely po celý rok. Zato osobní doprava mohla fungovat pouze v létě. Osobní vozy se podobaly dostavníkům s kapacitou od šesti do čtyřiadvaceti míst ve dvou třídách. Cesta trvala 14 hodin.

Mirotice

Jihočeské městečko Mirotice ležící východně od Blatné obklopuje krajina s rybníky a potoky, alejemi stromů a božími muky. V Miroticích se narodil a prožíval tu dětství malíř Mikoláš Aleš. Jeho rodná chaloupka na začátku 20. století vyhořela. Na jejím místě byl vybudován domek, ve kterém je Alšův památník. Slavného rodáka připomíná i Alšův pomník na náměstí. Na jeho počest jsou každoročně pořádány slavnosti nesoucí jméno Alšovy dny. V Miroticích působil také loutkář Matěj Kopecký, který dětem i dospělým hrával představení v hospodě U Bílého lva.

Slavonice

Malé městečko leží na česko-moravsko-rakouském pomezí. Původně to byla strážní osada střežící zemskou stezku z Prahy do Vídně. Ve 14. století se díky velkolepé výstavbě proměnila ve město se dvěma náměstími. Středověké domy byly postaveny tak, že vchody měly na náměstí a hospodářské budovy na odvrácené straně. Od roku 1961 je městské goticko-renesanční centrum městskou památkovou rezervací. Kromě historického jádra města si můžeme prohlédnout pevnostní areál a zbytky opevnění.

Temelín

Jaderná elektrárna Temelín, obecně často nazývaná Temelín (zkratkou JETE), je elektrárna s největším instalovaným výkonem v Česku. Stojí v obci Temelín nedaleko Týna nad Vltavou. Důležité je její umístění na jihu státu – uhelné elektrárny se nacházejí poblíž ložisek uhlí v severních Čechách a na severní Moravě, umístění elektrárny na jihu tak usnadňuje a zlevňuje přenos elektřiny. Provoz elektrárny byl spuštěn v roce 2000. Elektrárna má čtyři chladicí věže vysoké asi 150 metrů. Jejich průměr u paty je 130 metrů. Chladicí věže elektrárny tvoří dominantu celého okolí a jsou vidět ze vzdálenosti 30 kilometrů, pára nad nimi až 70 kilometrů.

Trocnov

Jihočeský Trocnov, místo uprostřed lesů, je rodištěm Jana Žižky. Ve 14. století tu stávaly dva dvorce. Na jednom hospodařili Žižkovi rodiče, na druhém jeho strýcové. Jan se narodil nedaleko dvorce pod mohutným dubem. Z něho si později lidé odnášeli na památku větvičky a plody. Dnes toto místo označuje pomník z balvanů zvaný Žižkův kámen. Žižkův dvorec byl archeologicky prozkoumaný a ze zbytků podezdívky byl rekonstruovaný jeho půdorys a odhalena původní křemenná dlažba nádvoří. Také půdorys druhého dvorce, Mikšova, byl rekonstruován a byla vyčištěna původní devět metrů hluboká studna. Areál Trocnova doplňují rybníky.

Vyšší Brod

Vyšší Brod je jeden z nejcennějších a největších klášterních komplexů v Čechách. Založil ho Petr Vok z Rožmberka v 13. století na pravém břehu Vltavy v místech, kudy procházela stezka přes Šumavu do Rakous. Byl to uzavřený, dobře opevněný areál skládající se z opatství, kostela, obytných budov a hospodářské části. K tomuto gotickému jádru přibyly v 17. a 18. století další stavby. Dnes tu můžeme navštívit unikátní knihovnu se sedmdesáti tisíci svazky a výstavu Poštovního muzea. Z kláštera pocházejí deskové oltářní obrazy Mistra vyšebrodského, jedna z nejvzácnějších památek českého gotického malířství.

Zlatá stezka

Zlatá stezka byla využívána již v pravěku jako součást obchodní trasy ve střední Evropě. Spojovala české země s Podunajím. Kvetl zde obchod, zejména se solí. Kromě soli se na hřbetech soumarských koní převážely přes Šumavu do Čech drahé látky, koření, víno a jižní plody. Opačným směrem putovalo obilí, vlna, kůže, med a chmel. Stezka vedla v mnoha větvích úzkými stezičkami i širokými cestami. Zpočátku se stezka nazývala „pasovská“, „prachatická“, „česká“ či „solní“. Název „Zlatá“ ji provází od počátku 16. století jako výraz mimořádné výnosnosti obchodu, který po ní probíhal.