Za přírodními zajímavostmi se v Ústeckém kraji vypravíme do Národního parku České Švýcarsko. Dále si připomeneme přírodu v chráněných krajinných oblastech České středohoří a Labské pískovce. Společně vystoupáme na horu Říp, zastavíme se v Teplicích a navštívíme Portu Bohemicu.

České středohoří

Chráněná krajinná oblast České středohoří se rozkládá mezi Louny a Českou Lípou. Je druhou největší chráněnou krajinnou oblastí v České republice. Zdejší krajina je výsledkem sopečné činnosti v třetihorách a následného zvětrávání a eroze. Najdeme tu kuželovité a kupovité tvary kopců, krátké hřbety, mnohdy se suťovými poli na úbočích. Zajímavý je výskyt Loupežnické jeskyně u Velkého Března s celkovou délkou kolem 130 metrů, ledové jámy či českých granátů. Nejvyšším bodem je vrchol Milešovky (837 metrů), nejnižším hladina Labe v Děčíně (122 metrů), což představuje výškový rozdíl 715 metrů. Z hlediska výskytu rozmanitých rostlin a živočichů i jejich společenstev patří toto území k nejbohatším v Čechách.

České Švýcarsko

Národní park České Švýcarsko je ze všech našich parků nejmladší. Leží při státní hranici a sousedí s německým národním parkem Saské Švýcarsko. Oba státy se společně podílejí na ochraně území, které označujeme jako Českosaské Švýcarsko. Národní park najdeme východně od Hřenska a Děčína, jako část území Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Najdeme tu krásná pískovcová skalní města, kaňony a stěny. Nejznámějším útvarem je proslulá Pravčická brána nad Hřenskem. Dále zde jsou vyvřelé horniny, které tady zbyly po činnosti sopek (čedič, znělec). Většina území je pokryta lesem, který má velký význam pro ochranu pískovců před dalším zvětráváním. Pravčická brána je největší pískovcový skalní most v Evropě, vysoký 21 metrů s rozpětím oblouku 30 metrů. Brána, zvaná někdy též Převýšovská, vznikla před více než jedním milionem let a podle předpovědí zanikne díky erozi přibližně za 10000 let. Na úpatí brány najdeme stylový hotel Sokolí hnízdo. Z vrcholu Pravčické brány bývala překrásná vyhlídka do kraje. Dnes je na chráněné unikátní skalisko vstup zakázán, avšak i z okolních skal se dá za pěkného počasí vidět daleko do lesnatého a skalnatého okolí. Kousek odtud přes hranici najdeme kraj, který byl domovem Lužických Srbů – našich severních slovanských sousedů.

Labské pískovce

Skalní labyrint Labských pískovců je plný úzkých a hlubokých kaňonů a roklí. Nad stržemi se tyčí malebné pískovcové bloky bizarních tvarů. Celé toto romantické bludiště má na svědomí voda, vítr a s nimi spojená eroze působící na pískovec po mnoho miliónů let. Rozsáhlé území s mohutnými pískovcovými skalními útvary, největšími ve střední Evropě, přesahuje na sever naši hranici do sousedního Německa (Saska). Na počátku 19. století začali objevovat zdejší přírodní krásy různí romanticky naladění cestovatelé, básníci a malíři. Skalní divočina učarovala jejich duši natolik, že byla přirovnávána ke krajině ve Švýcarsku. Divoká skalní říše, pokrytá rozsáhlými lesy, ukrývá řadu chráněných přírodních útvarů. Během 19. století zde byly vystavěny jedny z prvních výletních hostinců, upraveno množství turistických cest a vyhlídek a vztyčeno několik rozhleden. Výchozím místem pro výlety je město Hřensko, které leží u hranic s Německem, v místě, kde Labe opouští naše území. Leží na soutoku řek Kamenice a Labe poblíž nejnižšího místa Čech, které je pouhých 115 metrů nad hladinou moře. Původně zde stála vorařská krčma se skládkou dřeva, připomínaná poprvé v roce 1445. Překlad německého jména obce, který byl používán v 19. století, byl doslova Hraniční Krčma. Nejvyšším místem Labských pískovců je Děčínský Sněžník (723 metrů nad mořem). Na něm můžeme navštívit 33 metrů vysokou rozhlednu. Odměnou nám je překrásný rozhled na České středohoří až k Řípu, na Ještěd, Jizerské hory, Krkonoše a pochopitelně na celou krajinu Labských pískovců protnutou Labem. Strmé pískovcové stěny, kterými si razí řeka Labe cestu mezi Děčínem a Hřenskem, tvoří jeden z největších kaňonů v Evropě, hluboký 200 až 300 metrů a široký jeden kilometr. Skalnaté vrcholky jsou pokryty hustými lesy.

Porta Bohemica

Údolí řeky Labe sevřené strmými svahy Českého středohoří vytváří pomyslnou vstupní bránu do České kotliny. Porta Bohemica, tedy Brána Čech, je kaňonovité údolí Labe, kterým řeka vstupuje do Českého středohoří. Je dlouhé asi čtyři kilometry a začíná kousek za městem Litoměřice. Tok Labe zde vytvořil velmi nevšední krajinu s hlubokým zářezem do Českého středohoří. Svého času sem přijížděl načerpat inspiraci pro svá díla i slavný německý spisovatel Karel May, tvůrce Old Shatterhanda a Vinnetoua.

Říp

Významné postavení v českých pověstech dala Řípu zřejmě jeho poloha uprostřed nížiny mezi řekami Vltavou, Labem a Ohří. Je to výrazná čedičová kupa ve tvaru zvonu, která nad okolní kraj vyčnívá více než 200 metrů. Jedná se o českou národní horu. Na jejím vrcholu (461 metrů nad mořem) stojí několikrát přestavěná rotunda původně z 11. století. Podle legendy je těsně spojená s mýtickými počátky české minulosti. Původně byla zasvěcena svatému Vojtěchu, nyní svatému Jiří. Nachází se v ní památník českého státu.

Teplice

V Teplicích nalezneme známé lázně s termálními prameny, které přitahovaly lidi odpradávna. Léčebné účinky byly známé v dávné minulosti – u pramene Pravřídlo byly dokonce nalezeny staré římské mince. Podle kronikáře Václava Hájka z Libočan byl horký pramen objeven v 8. století pasákem vepřů. Jedná se tedy o naše nejstarší lázně. Od konce 15. století sem přijížděla řada významných osobností (například Palacký, Dobrovský, Neruda, Chopin, Paganini). V 19. století nastal největší rozkvět – Teplicím se říkalo malá Paříž. V lázních se léčí především nemoci cévní a pohybového ústrojí.