V jižní části Libereckého kraje se rozprostírá Česká tabule. Při hranicích s Polskem leží Lužické hory a Jizerské hory. Východně od Jizerských hor zasahují na území kraje Krkonoše. Nedaleko Liberce najdeme horu Ještěd.

Ještěd

Jižně od Liberce najdeme horu Ještěd, která dosahuje nadmořské výšky 1012 metrů. Na jejím vrcholu je vystavěn známý televizní vysílač ve tvaru rotačního hyperboloidu. V dolní části vysílače najdeme hotel a restauraci. Ještě před výstavbou vysílače stál na vrcholu velký kříž. Ještěd byl vždy dominantou severních Čech a symbolem kraje pod ním. Na Ještěd vedou lanovky a na jeho svazích je lyžařské středisko. Od poloviny 19. století je Ještěd vyhledávaným turistickým cílem i kvůli prvotřídnímu výhledu z bezlesého vrcholu.

Jizerské hory

Jizerské hory, návštěvníky důvěrně přezdívané Jizerky, jsou nejsevernějším českým pohořím. V roce 1967 byly vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí. Strmé severní svahy s hlubokými údolími dravých říček a potoků byly po dlouhá staletí divočinou, kam pronikala civilizace velmi zvolna. Vyprávělo se o pokladech drahých kamenů, ukrytých v lůnu hor uprostřed neprostupných pralesů. Cesta k nim vedla přes skaliska podobná kamenným obrům z pohádkové říše. Skalnatí, mechem porostlí strážci pokladů vzbuzovali v lidech strach a bázeň. K pokladům Jizerských hor patřily i rudy vzácných kovů. Objevena byla ložiska cínu a mědi. Horám dala jméno řeka Jizera, která pramení na úpatí nejvyšší hory české strany Jizerských hor, Smrk (1124 metrů nad mořem). Druhá nejvyšší hora Jizera (1122 metrů nad mořem) je od Smrku vzdálena vzdušnou čarou pouhých šest kilometrů. K charakteru zdejší horské krajiny patří velké plochy náhorních rašelinišť a močálů. K nejvýznamnějším přírodním rezervacím patří rašeliniště Jizery při česko–polské hranici. Nejvýše položenou osadou Jizerských hor je Jizerka (850 metrů nad mořem). V náplavech zdejšího Safírového potoka hledali prospektoři v 16. století drahokamy.

Lužické hory

Lužické hory jsou nevelké pohraniční pohoří, ležící zhruba uprostřed mezi Děčínem a Libercem. Malá část pohoří na území Německa se nazývá Žitavské hory. Nejsou příliš vysoké, klimaticky oddělují severní rovinaté kraje od vnitrozemí Čech. Nejvyšší horou Lužických hor je Luž (793 metrů nad mořem), ležící na státní hranici s Německem. Dalšími významnými vrcholy jsou například Jedlová (774 metrů), Klíč (760 metrů), Hvozd (750 metrů) a Studenec (736 metrů). Díky hojným srážkám jsou Lužické hory bohaté na vodu. Pramení zde říčka Kamenice a četné přítoky Ploučnice. Po hřebeni hor prochází významné evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. Více než polovinu území Lužických hor dosud pokrývají lesy. Až do kolonizace ve středověku byly Lužické hory porostlé neprostupným pohraničním hvozdem. V době velkého rozmachu sklářství po 15. století ale byly původní lesy téměř zlikvidovány a postupně nahrazeny smrky, případně borovicemi. Od roku 1976 jsou Lužické hory chráněnou krajinnou oblastí. Na území hor se zachovaly zříceniny několika hradů, z nichž nejznámější je Tolštejn. Pozoruhodné jsou také některé skalní útvary, jmenujme dobře známou Panskou skálu („Varhany“) nebo Ledovou jeskyni u Naděje. Zajímavý je hornický Jiřetín pod Jedlovou s Křížovou horou nebo Chřibská s nejstarší dosud fungující sklárnou v Evropě. Magickým místem, jako stvořeným pro úkryt pokladu, je tajemná skalní puklina na severním úbočí Suchého vrchu poblíž Milštejna, zvaná Ledová jeskyně. Jakoby právě zde byl vchod do sídla bájné Zimní královny. V Ledové jeskyni, hluboké 6 metrů, dlouhé 8 metrů a široké 2 metry se stále udržuje teplota kolem bodu mrazu. Její jinovatkou a ledem pokrytý prostor je jediný svého druhu v Čechách.