V Plzeňském kraji společně navštívíme národopisnou oblast Chodsko a rotundu svatého Petra a Pavla ve Starém Plzenci. Povíme si o loutkách Spejbla a Hurvínka, setkáme se s rodnými místy Edvarda Beneše a Františka Křižíka.

Chodsko

Chodskem jsme nazvali oblast obklopující město Domažlice. Chodové kdysi pro české krále zajišťovali ozbrojenou ochranu českých hranic a za to měli ve 14. až 17. století panovnické výsady. Strážním úkolům byly uzpůsobeny i chodské vsi – polohou na svazích či úpatích kopců, členěním (na velkou uzavřenou náves vedly jen dvě cesty). Dodnes se dochovala lidová architektura ve vsích Mrákov, Postřekov, Trhanov a Klenčí pod Čerchovem. Seznámit se můžeme s chodským nářečím v mnohých písních a s lidovými zvyky. Na Chodské slavnosti se do Domažlic sjíždějí dudáci z celé České republiky. Dudy byl hudební nástroj, na který chodští dudáci doprovázeli své písně. V Chodsku se zachovalo krajkářství, paličkování, pečení chodských koláčů a výroba keramiky. Obdivovat můžeme i chodské kroje.

Kladruby

Klášter Kladruby na obchodní cestě z Prahy do Norimberka založil roku 1115 kníže Vladislav I. Jde tedy o nejstarší západočeský klášter. Vladislav chtěl zprvu založit nový klášter na soutoku Vltavy a Berounky, kam jezdíval na lov. Ovšem na radu jakéhosi hradního poustevníka začal podporovat vznik kláštera v Kladrubech. Důvodem pravděpodobnějším je nejspíš to, že Vladislav jako říšský kurfiřt měl povinnost pobývat na císařově dvoře v Německu. Brával s sebou také manželku Rejčku. Pro ni bývala tato cesta příliš dlouhá a únavná. Prosadila tedy svou vůli vystavět klášter v Kladrubech, kde by si oba mohli odpočinout. Kníže daroval klášteru okolní vesnice s poddanými a lesy až k německé hranici. Tak už ve svých počátcích to byl klášter bohatý.

Kožlany

Královské město Kožlany leží nad údolím potoka Javornice, asi 40 kilometrů od Plzně. Založil ho král Václav I. v blízkosti loveckého hrádku. V minulosti proslulo lidovým hrnčířstvím. Ještě dnes můžeme vidět u některých domků vysoké komíny prozrazující existenci malé komorové pece. V obci se narodil druhý prezident Československé republiky dr. Edvard Beneš. Škola, kterou v obci navštěvoval, dnes slouží jako muzeum. Na jeho rodném domě nalezneme pamětní desku a v parku Benešovu bustu.

Plánice

Podhorské městečko ve zvlněné krajině šumavského podhůří bylo majetkem nepomuckého kláštera. Velký význam získala Plánice rozvojem těžby kovů. V horní části města najdeme Křižíkovu ulici. Tady se v domě číslo 86 zvaném U Štěpánků narodil v polovině 19. století známý vynálezce a podnikatel Ing. František Křižík. Jeho rodný domek je zajímavá roubená stavba s prkenným štítem a šindelovou střechou. Uvnitř je Křižíkova pamětní síň s ukázkami jeho vynálezů a dokumenty o jeho životě. Před domkem je Křižíkova pamětní busta.

Spejbl a Hurvínek

Loutku Spejbla načrtl na obyčejný hnědý balicí papír profesor Josef Skupa v roce 1919. Podle tohoto návrhu ho plzeňský řezbář Karel Nosek vyřezal a v roce 1920 dokončil loutku plešatého strejce s odstávajícíma ušima a mírně vypouklýma očima. Na Skupovo přání ho obul do bytelných dřeváků a oblékl do neforemného fraku s plandavými šosy. Hurvínek se poprvé objevil v plzeňském divadle roku 1926. Vymyslel ho a vytvořil Gustav Nosek. Krátce po vzniku, na žádost manželů Skupových, Gustav Nosek upravil Hurvínkův původní groteskně prodloužený baňatý nosík do tvaru dnešní, o poznání půvabnější „frkolky“. Hlas Hurvínkovi propůjčil Josef Skupa.

Starý Plzenec

V údolí Úslavy najdeme původní Plzeň – Starý Plzenec. Přemyslovské knížecí hradiště bývalo správním centrem celého kraje. Křižovaly se tady obchodní cesty, v 11. století zde byla mincovna. Na vrchu Hůrka si můžeme prohlédnout mohutné valy. V západním předhradí stojí románská rotunda svatého Petra a Pavla, nejstarší památka tohoto druhu v západních Čechách s kamenným gotickým oltářem. Uvnitř je výstava archeologických nálezů. O něco výše jsou základy knížecího kostela svatého Vavřince z konce 11. století, ve východním předhradí základy kostela svatého Kříže z 11. století.