Na návštěvu nás v Královéhradeckém kraji zvou krásné přírodní výtvory Prachovských, Teplických a Adršpašských skal. Láká nás také krajina Českého ráje, jejíž část leží v Královéhradeckém kraji.

Adršpašsko–teplické skály

Adršpašské skály jsou menší částí rozlehlého komplexu skal tvořených pískovci. Najdeme je na Broumovsku. Pískovcové plošiny byly díky vodě, mrazu a větru rozčleněny do mnoha celků a zbrázděny kaňony a soutěskami. Před dávnými lety tu byl neprostupný prales. První osídlení je spojeno se Zámeckým vrchem, ve 13. století tu královští strážci silnic nechali vybudovat kamenný hrad Adršpach. Nepřístupně skály byly nejlepším útočištěm v době válek. Vlčí rokle odděluje od Adršpašských skal Teplické skály. Ty byly objeveny později díky obrovskému požáru v roce 1824, který odhalil nová pískovcová města. Další skalní věže a stěny na Broumovsku nabízejí horolezcům a turistům Broumovské stěny, Ostaš a Javoří hory.

Český ráj

Český ráj je nejstarší chráněnou oblastí u nás. Pískovcová skalní města, brány, věže a jeskyně propůjčují spolu se zříceninami středověkých hradů této krajině pohádkovou atmosféru. Mnohé pískovcové věže jsou vyhlášenými horolezeckými oblastmi. Velké množství skalních útvarů dává prostor naší fantazii. Místa dalekých rozhledů umožní pohled na nádhernou čistou přírodu. Chráněná oblast leží na středním toku řeky Jizery. Ve vyvřelých horninách jsou mnohá naleziště achátů, ametystů, jaspisů a jiných drahých kamenů.

Krkonošský národní park

Krkonošský národní park je naším nejstarším národním parkem. Do první zóny ochrany patří hřebenové oblasti, ledovcové kary (kotle), lesy a louky s velkou rozmanitostí rostlinných a živočišných druhů a významné geologické útvary. Krkonoše patří k velmi ohroženým evropským pohořím, jak znečištěním prostředí, tak i činností člověka. Druhá zóna obklopuje první zónu, zahrnuje rovněž cenná území, která ale jsou již pozměněna činností člověka (lesy, louky). Je zde dovoleno omezené šetrné lesní a zemědělské využití (např. chov ovcí, koní). Zde se setkáváme častěji s turistickými chatami, ty však musí hospodařit bez záporného vlivu na okolní prostředí. Není zde již povolena výstavba nových objektů. Krkonoše, známé z krkonošských pohádek, jsou velmi starým pohořím. To poznáme podle zaoblených tvarů jejich kopců. V minulosti byly velmi významně modelovány ledovci. V dobách zalednění bylo v Krkonoších až 15 ledovců. Dokladem jejich činnosti jsou ledovcové kotle (kary), morény (materiál hrnutý masou ledovce), ledovcová jezírka, ale i přítomnost severských rostlin, které se sem právě v době pohybu ledovce ze severu dostaly a v malých ostrůvcích se zde dochovaly dodnes. Pramení zde několik řek, nejvýznamnější je Labe, dále jsou to Úpa, Jizerka a Mumlava. Výškové rozdíly vodní toky překonávají v podobě vodopádů, například Pančavský vodopád je až 140 metrů vysoký. Zvláštní tvar vrcholů a údolí, směr větru a pravidelné laviny na určitých místech mohou za existenci zahrádek. Právě zde můžeme najít místa, která vypadají jako zahrádky kouzelných a velmi mocných léčivých bylin babky kořenářky (nebo Krakonoše), ale jsou vytvořena přirozenou cestou. Jak vypadá a čím je výjimečná krajina Krkonoš? Především se zde nacházíme v našem nejvyšším pohoří a s tím souvisí tvářnost krajiny. Na vrcholcích najdeme porosty zakrslé borovice (kleče) a vrcholová rašeliniště, připomínající severskou krajinu. Na nejvyšších krkonošských vrcholech se vyskytují jen otužilé druhy trav, mechy a lišejníky.

Prachovské skály

Prachovské skály jsou nejznámější částí Českého ráje. Symbolem oblasti se staly přes čtyřicet metrů vysoké skalní věže Prachovská jehla a Prachovská čapka. Skály jsou tvořeny pískovcem s několika čedičovými tělesy. Dále tu vzniklo bludiště s průchody, soutěskami, zřícenými bloky a jeskyněmi. Skalní město vzniklo usazením pískovců, slínovců a opuk na dně druhohorního moře. Nejvyšším místem celé oblasti je Hlaholská vyhlídka s nadmořskou výškou 462 metrů.

Sněžka

Nejvyšší česká hora má tvar trojbokého jehlanu. Severní srázy spadají na polské straně do údolí Lomničky, na jižní straně do Obřího dolu. K jihovýchodu vybíhá rozsocha Růžové hory, Pěnkavčího a Červeného vrchu. Přes vrchol Sněžky přechází státní hranice s Polskem. Pojmenování Sněžka se objevilo v 19. století. Souvisí s německým Schneekoppe. První český název byl Pahrbek Sněžný, pak Sněžovka a od roku 1823 Sněžka. První historicky zaznamenaný výstup podnikl neznámý Benátčan roku 1456 při hledání drahých kamenů. V letech 1563 – 66 se pokusil změřit nadmořskou výšku Sněžky Kryštof Schilling – došel k výšce 5880 metrů! Také známý zeměměřič Jiřík z Řásné to poněkud přehnal s údajem 2035 metrů. Sněžka bývala v minulosti cílem táborů lidu a poutním místem. Nejstarším objektem na vrcholu je 14 m vysoká kaple svatého Vavřince na kruhovém půdorysu. Kapli nechal postavit hrabě Karel Schaffgotsch, majitel severní strany Krkonoš v 17. století. Pětkrát do roka se tu konaly bohoslužby. V roce 1771 poškodil kapli blesk, v roce 1810 byla zrušena, poté sloužila jako útulek a hospoda. Sněžka se stala významným cílem turistů, to vedlo k výstavbě Slezské boudy v roce 1850. Dvakrát tady hořelo, ale bouda byla vždy obnovena. Později byla nahrazena horským hotelem ve tvaru talíře. Velký zájem o vrchol Sněžky vedl k budování cest, přičemž byla poškozena i původní bohatá flóra. Na nejvyšší horu se nechodilo jen pěšky. Roku 1932 vyjelo vzhůru od Pomezních Bud dvousedadlové auto, o dva roky později se na vrchol dostal první motocykl. V letech 1947 – 1949 byla postavena sedačková lanovka z Pece pod Sněžkou přes Růžovou horu. Původně měla vést Obřím dolem s mezistanicí u Obří boudy. Dolní stanice současné lanovky leží v nadmořské výšce 864 metrů, střední je pod vrcholem Růžové hory (1390 metrů) a horní pár kroků od vrcholu Sněžky.