Území Moravskoslezského kraje je z větší části hornaté. Na severozápadě se zvedá Hrubý Jeseník, na jihozápadě Nízký Jeseník. Na jihovýchodě lemují hranici se Slovenskem Moravskoslezské Beskydy. Mezi pohořími Jeseníky a Moravskoslezské Beskydy leží sníženina Moravská brána.

Moravská brána

Moravská brána je sníženina mezi Moravskoslezskými Beskydami a Nízkým Jeseníkem. Tvoří ji plochá pahorkatina s nejvyšším bodem – Lučickou Stráží (nadmořská výška 339 metrů). Tento úval je dlouhý 65 kilometrů a široký 4 až 9 kilometrů. Moravskou bránou protisměrně protékají Bečva a Odra. Prochází tudy hranice (rozvodí) jejich povodí. Od pravěku tudy procházela Jantarová stezka, starověká obchodní cesta, po které se dopravoval jantar od Severního a Baltského moře na jih Evropy a k Černému moři. Za dob Habsburské monarchie tudy byla vedena jedna z prvních a nejdůležitějších železničních tratí. Dnes je to spojnice Podyjí přes Moravu do Slezska. V severovýchodní části Moravské brány, nedaleko města Odry, se nachází Chráněná krajinná oblast Poodří.

Moravskoslezské Beskydy

Slovo beskyd znamená „horské sedlo“. Tento výraz byl k nám přinesen valašskou kolonizací. Beskydy zasahují do sousedního Polska i na Slovensko. Malebná a členitá krajina je poseta hlubokými údolími s typickými usedlostmi na samotách, dřevěnými stavbami, kostelíky, kapličkami a zvoničkami. V pohoří najdeme pozůstatky původních pralesů i nově vysázené lesy. Horské louky jsou stále využívány pro salašnický chov ovcí. Beskydy spolu s Hostýnskými a Vsetínskými vrchy tvoří jižní stěnu Moravské brány. Na jejich nejjižnějším cípu, na hoře Trojačka, je středobod rozvodí tří řek: Odra – Morava – Váh. Klima v Moravskoslezských Beskydách je poměrně chladné a vlhké. Tomu odpovídá i bohatá sněhová pokrývka. Nejvyšší horou je Lysá hora – tyčí se do výšky 1321 metrů nad hladinou moře. Bezlesý vrchol, který jí dal jméno, je v současnosti porostlý uměle vysazenou kosodřevinou. Dominantou hory je zdaleka viditelná telekomunikační věž. Lysá hora je opředena pohádkovou pověstí o velkém pokladu.

Nízký Jeseník

Nízký Jeseník s nejvyšší horou Slunečná tvoří mírně zvlněnou náhorní rovinu s četnými údolími řek (Odra, Budišovka, Moravice) a vodopády. Zde můžeme nalézt nejmladší české sopky. Nízký Jeseník je jedinou oblastí v České republice, kde se můžeme setkat s těžbou jílovité břidlice. Štola ve Starých Oldřůvkách funguje od roku 1836. Břidlice z tohoto lomu byla použita při stavbě a opravách například Národního divadla, Týnského chrámu či Karlštejna. Téměř celé pohoří Nízkého Jeseníku je porostlé lesy. V nich můžeme pozorovat více než dvě stě druhů ptáků. Od nedávné doby tu sídlí sokol. Z velkých savců zde žije jelen, srnec, kamzík, muflon, daněk a prase. Z dalších savců je to liška, jezevec či různé druhy netopýra. Zajímavým živočichem, který je pozůstatkem doby ledové, je myšivka horská.