V Plzeňském kraji se společně vydáme do Národního parku Šumava. Prohlédneme si horskou slať i Povydří.

Národní park Šumava

Národní park Šumava je naším nejrozsáhlejším národním parkem. Leží na území našeho hraničního pohoří – Šumavy. Velikost jeho území je zhruba třetinou rozlohy celé Šumavy. Zbývající její část zůstává i nadále chráněnou krajinnou oblastí. Na druhé straně české hranice má národní park pokračování v podobě německého Národního parku Bavorský les. Šumava má poměrně zachovalé lesní porosty. Tvoří je ve vrcholových částech původní smrkové porosty nebo na rašeliništích kosodřevina, v nižších polohách smíšený horský les s bukem a jedlí, dnes však již často jen uměle vytvořené smrčiny. Nejvyšší horou v národním parku a zároveň v české části Šumavy je Plechý (1378 metrů nad mořem). Najdeme tu tři ledovcová jezera (Laka, Prášilské, Plešné), další dvě jsou mimo (Černé, Čertovo) a tři jsou „u sousedů“. Na území Šumavy pramení několik řek. Nejvýznamnější z nich je Vltava, která protéká jedním z nejkrásnějších a také nejvzácnějších šumavských chráněných území Mrtvý luh. Šumavskou řekou je také zlatonosná Otava a Blanice. Unikátní je Vydra, bystrá řeka, která na svém toku unáší i velké balvany a vymílá v nich „obří hrnce“. Proč je pojmenována po malé šelmičce? Protože jsou na ní vydry doma. Avšak jsou velmi plaché a před početnými turisty se skrývají. Čistota horních toků v některých šumavských řekách umožňuje život i organismům velmi citlivým na znečištění (raci, perlorodka).

Povydří

Povydří je oblast, která leží v samém středu centrální Šumavy. Jejím centrem je horské městečko Kvilda. V této oblasti najdeme většinu šumavských přírodních i historických skvostů: prameny Vltavy, tok Vydry, Pláně, slatě, Hamerský potok, Modravu, Zlatou stezku, Knížecí Pláně či Bučinu. Podél toku horské řeky Vydry zřídili dřevaři v 19. století svážnou cestu. Dnes tato svážnice slouží jako jedna z vůbec nejvíce navštěvovaných šumavských turistických tras, vedoucí mezi Antýglem a Čeňkovou Pilou. Nejpůsobivější úsek toku Vydry je spolu s okolím chráněn v Národním parku Šumava. Vybudováním Vchynicko – Tetovského kanálu, kdy byly části vod odvedeny, řeka ztratila na dravosti toku, přesto je možné označit naučnou stezku podél Vydry za nejkrásnější na Šumavě.

Šumavská slať

Slať je rašeliniště v centrální části Šumavy. Slatě se tvořily v mělkých pánvích, sedlech, na náhorních rovinách či pláních s mělkými údolími potoků a jejích některých přítoků. Vznikaly na přelomu poslední doby ledové a meziledové zhruba před deseti tisíci lety. Tehdy skončilo velmi chladné a přitom suché podnebí, vystřídalo jej teplejší a vlhčí. Na rašeliništích se daří zpravidla nízkému porostu. Mezi něj patří borovice bahenní či bříza trpasličí. Z bylin tu najdeme šíchu oboupohlavní, pýreček horský a masožravou rostlinu rosnatku okrouhlolistou. Přístupné slatě jsou Tříjezerní slať, Jezerní slať, Cikánská slať a Chalupská slať. Další jsou k vidění alespoň na dálku.