Ve Středočeském kraji se rozprostírá několik chráněných krajinných oblastí s komplexy lesů a romantickými údolími řek. Nedaleko Berouna se rozkládá Český kras se známými vápencovými Koněpruskými jeskyněmi. Turisty lákají chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a Kokořínsko.

Český kras

Český kras je území, které lemuje zákruty řeky Berounky. Je to asi 5 kilometrů široké a 35 kilometrů dlouhé vápencové území. Zahrnuje skalnaté útesy, jeskyně a množství zajímavých rostlin. Najdeme tu nejrozsáhlejší zpřístupněný jeskynní systém v Čechách – Koněpruské jeskyně. Jejich stáří se odhaduje na 300 až 400 milionů let. V té době se celé území Českého krasu nacházelo na dně tropického moře. Dnes patří mezi světově proslulá naleziště zkamenělin. Krápníková výzdoba v Koněpruských jeskyních vyplňuje tři patra chodeb a dómů. Celková délka jeskyní činí dva kilometry, zpřístupněna je trasa dlouhá 620 metrů. Nejstarší, dodnes zachovalou část výzdoby tvoří koněpruské růžice, starší více než jeden milion let. Ve středověku se tu skrývali padělatelé.

Kokořínsko

Tato oblast dostala jméno podle hradu Kokořín. Zdejší pískovce tvoří síť plošin a údolí, na jejichž hranách se vytvořila skalní města a útvary rozmanitých tvarů a jmen – Pokličky, Obří hlava, Žába, Bludiště, Slon, Faraon. Nejkrásnější z nich se jmenují Pokličky a tyčí se nad Kokořínským dolem. Jejich horní části, tvořené tvrdými železitými pískovci mají podobu výrazných poklic, které kryjí spodní části ve tvaru nohy z měkčího pískovce. Dále tu najdeme mohutné pískovcové bloky, hluboké boční rokle, klidné tůně i rázovité roubené stavby. Zdejší krajina je rájem romantiky. V roce 1976 byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Kokořínsko.

Křivoklátsko

Již za panování Přemyslovců byl kraj kolem hradu Křivoklát místem, kam zajížděli čeští králové na lov lesní zvěře. Je zde proto řídké osídlení a celá přírodní oblast je tak velmi zachovalá. Území je typické strmými roklemi a sutěmi. Rostou zde převážně smíšené lesy. Krajinu zpestřují nápadné skalní útvary zvláště v okolí řeky Berounky. Křivoklátsko se díky příznivému podnebí a lesům vždy vyznačovalo velkým počtem jelenů, srnců i černé zvěře. Dobré podmínky k životu zde nacházejí ledňáčkové, čáp černý, několik druhů sov, ale také třeba rak kamenáč.

Soutok Labe s Vltavou

Je to asi náš neznámější soutok. Najdeme ho pod mělnickým zámkem. Je vlastně nespravedlivé, co se tu s Vltavou stane. Menší tok (Labe) pohltí větší (Vltavu) a dokonce mu dá své jméno. Není to ovšem žádné spiknutí proti hlavní české řece, mohou za to historické důvody. Přívětivé rovinaté Polabí osídlili lidé dříve a teprve později se vydali do temných hvozdů proti proudu přítoků Labe a objevili Vltavu. A tak se stala Vltava přítokem Labe a ne Labe přítokem Vltavy.

Velký Blaník

S horou Velký Blaník je spojena pověst o blanických rytířích, kteří v nitru hory spí a až bude české zemi nejhůře, vyjedou jí v čele s knížetem Václavem na pomoc. Legenda bude navždy žít v symfonické básni Bedřicha Smetany Má vlast, v obrazech Julia Mařáka či v Jiráskových Starých pověstech českých. Díky pověsti patří Blaník ke kulturním symbolům české země. Z vrcholu hory byl odvezen na jaře roku 1868 jeden ze základních kamenů Národního divadla. Vrchol Velkého Blaníku je v nadmořské výšce 638 metrů. Keltové tu vybudovali hradiště obehnané valy.